|
|
|
.: TORI AMOS :.   Jeden ze vzorů Alanis Morissette a její dlouholetá kamarádka - Tori Amos. Tady Vám představím pár alb, život a myšlení této mírumilovné a seběvědomé americké zpěvačky. Ve zkratce: Narodila se 22.srpna 1963 v malém městečku Newton ležícím v Severní Karolíně (USA). Má tři sourozence, jako nejmladší studentka se dostala na prestižní hudební školu, ale protože se ji zalíbil punk, vyhodili ji ze školy a Tori odešla do Kalifornie hrát s partou týpků s mastnými vlasy. Nicméně se pak osamostatnila a začala vydávat sólové alba. Život plný kontrastů ji znepříjemnilo znásilnění a také mnohé rozchody s muži, jejichž bolest si vybila i na svých deskách. V součastnosti Tori pracuje pro organizaci starající se o týraný ženy, je vdaná a má malou holčičku. TORI AMOS A VČELAŘ  1 - Parasol 3 - Power of Orange Knickers 4 - Jamaica Inn 5 -Barons of Suburbia 6 - Sleeps with Butterflies 7 - General Joy 8 - Mother Revolution 9 - Ribbons Undone 10 - Cars and Guitars 11 - Witness 12 - Original Sinsuality 13 - Ireland 14 - Beekeeper 15 - Marthas Foolish Ginger 16 - Hoochie Woman 17 - Goodbye Pisces 18 - Marys of the Sea 19 - Toast Komerční producenti se této svérázné americké zpěvačky, skladatelky a klavíristky děsí jako myš kočky. V roce 1963, kdy své hlasivky začali trénovat Whitney Houston či Sheryl Crow se v malém městečku Newton v Severní Karolíně narodila malá Myra Ellen Amos, později převzala jméno Tori. Do povědomí světového posluchačstva se ale plazila velmi pomalu, nevlítla na světovou scénu do nekonečna ohrávaným hitem, právě naopak. Její debut „Little Earthquakes“ překvapil skoro dvěma miliony prodaných kopií. Dále následovalo dalších osm sólových alb (nepočítám první pokus vydaný v USA – Y Kant Tori Read), včetně jednoho výběru mapující její desetiletou kariéru – „Tales Of Librarian“ – „Příběhy Knihovnice“. Tato kompilace patří k těm výjimečnějším svého druhu, poněvadž neobsahuje jen suše přebrané skladby a poskládané na jedno albu, ale Tori si dala tu práci a skoro všechny skladby přezpívala ještě jednou, v nových, moderně upravených melodiích a s výraznějším hlasovým projevem, a ještě k tomu přidala tři úplně nové písně. Den 22. únor 2005 se jistě zapíše do hlav všech fanoušků této mírumilovné zpěvačky, vychází totiž tolik očekávané novinkové album „The Beekeeper“ – „Včelař“. O pár dnů předem se také všichni čtení chtiví fanoušci mohou začíst do nové knihy, kterou Tori napsala společně s hudební kritičkou a spisovatelkou Annou Powers, výtvor jménem „Piece by Piece“ – „Mír za Mírem“ jsou střípky filozofie, hudby a života složené do jednoho čtivého celku. Ale zpět k novému výtvoru Tori Amosové. Že by byla Tori Amos oposlouchaná, to opravdu nehrozí, vždy přijde s něčím novým, co skalní fanoušky potěší, a se smyslem pro vynikající klavírní doprovod a její svérázný zpěv udělá z každé skladby nikdy nenudící. Na novém albu již tradičně spolupracovali baskytarista Jon Evans a bubeník Matt Chamberlain. Tori Amos se při nahrávání nebála experimentovat, a proto využila Afro-kubánské bubny, evangelické chorály a také klasické B3 Hammondky. Já to považuji jako veliké plus, oproti předchozím deskám, které se točily jenom kolem klavíru, bubnů a kytary. Na „The Beekeeper“ se podařilo napráskat devatenáct skladeb, které na první poslech znějí moderně, aniž by Tori musela upustit od tradičních nástrojů a trochu zastaralému projevu. Uvítací výbor celého alba řídí jednička „Parsol“, jak již název napovídá, skladba složená k poslechu na letní zahradě pod slunečníkem. Odhánět hmyz budeme ve dvojce, absolutním vrcholu alba, „Sweet The Sting“, upřímný projev se smíchává s nádherným klavírem a bubny. Prvním singlem se stala skladba o motýlech „Sleeps With Butterflies“, jemná, milá, přívětivá melodie doprovází celou skladbou. Nejenže album obsahuje klasické podání klavírů spolu se zpěvem, ale nalezneme zde i rokovější skladby, jednou z nich je „Witness“ se svým hlasitým sborovým doprovodem. Paní Amosová byla vždy přeborkyně v neobvyklém aranžování melodií a slyšena svými nezvyklými podobami hlasu, to vše a ještě více se skrývá v jednoduše pojaté skladbě „The Beekeeper“. Další rockový dáreček „Hoochie Woman“ s rytmickým a nezapomenutelným refrénem. Jakýkoli mužský doprovod byl do současnosti u Tori neslýchaný, s novým albem přichází také nové pokusy, myslím, že ten v „The Power of Orange Knickers“ se povedl, o trochu méně mužské energie se skrývá v „Mother Revolution“. Auta a kytary, námět možná pro Aerosmith či Bon Jovi, ale že by tyhle věci opěvovala i Tori Amos? I když s méně hlasitými kytarovými rify, ale jde to jí, a hlavní je to, že jí to jde velmi dobře, a to v „Cars and Guitars“. Nové album je postavené na starém základu bravurně zvládnuté hry na klavír, nyní s novými metodami a novým projevem zní celé album mnohem přístupnější, než-li její mladší sourozenec, a to „Scarlet´s Walk“. S nadsázkou lze říci, že protagonistka má nejkrásnější a nejpřitažlivější hlas na světě. Její životní zkušenosti a prožitky o nichž zpívá nebyly vždy dle jejích představ, ale všechny se jí zaryly hluboko do kůže, a i když to není právě do ořechové, přenesla tyto vzpomínky a citově napjaté situace do not a zpívá nám o nich, s takovou lehkostí, jakoby se dotýkala hvězd. Při nahrávání „včelaře“ se řídila tím, že piáno a klavír vnímala jako jeden ze svých orgánů nezbytných pro život. Možná je šílená, možná vypadá jako čarodějnice, možná není normální, ale je geniální. Vždy byla sama sebou, její tělo nezdobí první stránky bulvárních plátků, její reklamní spoty nenajdete na žádné televizní stanici, je prostě taková jaká je, nekomerční, krásná, talentovaná a se smyslem pro toleranci a citovou snášenlivost. Když na zrzatou Tori přijde můza, má pocit, jakoby se dotýkala něčeho božského. Nezná nic úžasnějšího než skládání nových kompozic a psaní textů svých písní. Stojí si za vším co stvoří, její vykolejenost potvrdí i fakt, že při jejích koncertech jakoby u některých skladeb „předstírá“ orgasmus. Nevím, jestli zrovna tento fakt tomu napomohl, ale její koncertní turné „Scarlet Tour 2003“ se umístil v desítce nejlepších turné světa. Dlouho jsem přemýšlel kolik bodů nakonec mojí oblíbenkyni dám, samozřejmě můj první pocit z alba byl devět nebo deset. Nakonec jsem zvolil druhou možnost. Tori si to přece jenom zaslouží. NAPŘÍČ USA PO BOKU TORI AMOSOVÉ  1 - amber waves 2 - a sorta fairytale 3 - wednesday 4 - strange 5 - carbon 6 - crazy 7 - wampum prayer 8 - don´t make me come to Vegas 9 - sweet sangria 10 - your cloud 11 - pnacake 12 - i can´t see New York 13 - mrs. jesus 14 - taxi ride 15 - another girl´s paradise 16 - Scarlet´s Walk 17 - virginia 18 - gold dust Tori Amos, u nás neznámá americká zpěvačka, představitelka alternativního rocku. Její desky se prodávájí na celém světe, ale co si budeme nalhávat, prostě v Česku a též v celé Evropě není zrovna „v kurzu“. A proč jsem ji zařadil právě na stránky o Alanis Morissette? Odpověď je vcelku jednoduchá. Tori Amos se jí stala vzorem, tak jako například vynikající zpěvačka Annie Lenox. Tori Amos to v životě neměla vůbec jednoduché, svědčí o tom i některé depresivně nahrané desky a chaotické písně bez konce, ale o nich až někdy příště, teď bych už chtěl přejít k nějnovější studiovce (když nepočítám Best Of – Tales Of Librarian z roku 2003), nese název Scarlet´s Walk. Jak již název napovídá budeme putovat, budeme cestovat za poznáním napříč USA. Ale ne, že by se Tori rozjela sama, má průvodce, Scarleta. I když nepojedeme moc rychle, nezapomeňte se připoutat! Scarlet´s Walk, album pro opravdu náročné posluchače, právě tímto albem se Tori Amos dostala do povědomí evropanů, s rostoucím hudebním exportem z USA se Scarlet´s Walk v Evropě začal prodávat více, než jakékoliv jiné album s jmenovkou Tori Amos a Tori se začala rozšiřovat. Svědčí o tom i klip a zároveň první singl „A sorta fairytale“, který jste mohli zahlédnout i v české televizi. V USA byl dokonce dva týdny druhým nejprodávanějším albem na trhu. Možná někteří zavzpomínají na dubut Little Earthquake (dva milióny prodaných kopií) nebo druhou studiovku Under The Pink, s megahitem Cornflake Girl, který se hrál i na českých rádiích. A právě k těmto dvěma albům se Scarlet´s Walk přibližuje nejvíc. No s jinýma se přirovnávat moc nemůže, neboť od vydání Under The Pink po vydání Scarlet´s Walk to Tori v životě neměla vůbec jednoduché a tak to bylo znát i na depresivitě jejích alb vydaných v tomto období, i když tato alba patří k těm nejlepším. Hlavní je, že Tori trošku zjemněla. Přejděme k tracklistu, jednička Amber Waves, uvozuje v jakém tempu a stylu je celá deska. Klidná, nijak neodbočující ze své cesty. Prostě pohodička jak má být. Na dvojku seskočila „A sorty fairytale“, nádherná to věc, úžasně smutná baladička. V klipu vystupuje Tori jako „ruka s hlavou“ a k sobě si přizvala muže „nohu s rukou“, chce nám přiblížit odlišné vztahy a výsměch mužů k ženám, ale nakonec to všechno dobře dopadne, filozofický podtext Vás bude nutit se nad tím alespoň trochu zamyslet. Tori touto písní popisuje Kalifornii. Wednesday, méně energická, tady se už trošku rozjedeme a bez přestávky projedeme severo-západ USA a taky nám bude trochu zima. Za kovboji půjdeme po prašných cestách od Texasu po Pensylvánii. Na čtvrté místo dosedla Carbon, melancholická skladba, trochu chaotická, postupně zrychlující, přesuneme se do Koloráda a dostaneme se až na samotný sever do Wisconsinu. Crazy, poblázněná skladba, bubny a zpěv, jemný klavírek, to je asi tak vše co můžeme čekat, v některých pasážích mi připomíná ukolébavku, asi jsme v ospalém kraji, je to Arizona a Utah. Další melancholie s názvem Wampum Prayer. Tady si dáme pauzu na odpočívadle, 44 sekundová skladba bez doprovodu popisuje trasu přes severní a jižní Karolínu, no ale vypadá to opravdu jen na tu krátkou přestávku, ale kdo ví, kde ji Tori napsala. Don´t make me come to vegas, čtyřka, tady to trochu natáhneme, Tori nejspíše přesedla na koně a vyráží to přímou čárou přes celý Texas. Sweet Sangria, tady trošku zrychlíme, čeká nás trasa přes celý střed USA, ale projedeme to tak rychle, že i zapomenete, že má cesta nějaký konec. O událostech z 11. září 2001 v New Yorku je dvanáctka – I can´t see New York, okružní cesta letadlem kolem New Yorku, let si trochu prodloužíme, ale na New York se dívat nemusíme. O dvě skladby dál tu máme chytlavou melodii v podobě Taxi Ride, v taxíku přes Arkansas až k Michigenu. A na konec cesty už jen zamíříme na Floridu a kouknem ještě na Hawai. Celé toto album jsou menší poutě za poznámím složené do jedné velké cesty poznání sami sebe a vnímání okolního světa v podobě melancholie a útěku, s ničím tady určitě bojovat nebudeme. Tori tímto albem potvrdila svou zabydlenou pozici ve světě a čistým a ničím neskrývaným upřímným projevem si udělala mnoho fanoušků po celém světě. |